Neúnavný hledač neprošlapaných cest, nezaměnitelný zpěvák a kytarista, básník a příležitostně i břitký fejetonista Oldřich Janota začal vystupovat v sedmdesátých letech s folkovými baladami. V letech 1977-79 hrál s Jakubem Nohou a dalšími hudebníky v pražské skupině Pentagram. Hledání nových výrazových možností ho vedlo k založení souboru Mozart K. (1978-81) s nezvyklým nástrojovým obsazením (harmonium, saxofon, mandolína, kytara, bicí) a později k práci s experimentálním rockem a minimální hudbou ve spolupráci s Pavlem Richterem a Lubošem Fidlerem (1981-84).

V roce 1985 Janota opustil na čas hudební scénu úplně. Vrátil se tiše, za zvuku akustické kytary a tibetských mís Stanislava Doležala. Koncem 80. a počátkem 90. let byl členem improvizačních sdružení Jiná rychlost času a Společenství PAN a své první desky natočil za doprovodu viol da gamba Ireny a Vojtěcha Havlových. Od počátku devadesátých let vystupuje Janota především sólově s kytarou. Na kontě má celou řadu alb (Mezi vlnami, Podzimní král, Sešité,...), v archivních edicích pak vyšly i předlistopadové nahrávky a spolupráce (Jako měsíc, High Fidelity,...).

Koncem roku 2008 pak vyšla v nakladatelství Malvern knížka krátkých próz Oldřicha Janoty nazvaná Neslyšící děti. Vydavatelství Indies Scope pak na konci srpna vydalo album Ztracený ve světě: A Tribute To Oldřich Janota, na kterém Janotovy skladby po své předělali např. Jablkoň, Traband, Tara Fuki a řada dalších.