Historie
Hora Říp se nachází v žírné rovině dolního Polabí, ze které se vypíná do výše 456 m.n.m. Ostatně jméno Říp je s největší pravděpodobností odvozené ze starogermánského slova „rip“, které znamenalo označení pro horu. Přejímání názvů od původního obyvatelstva bylo na počátku slovanského osidlování zcela běžné.
Každopádně dnešní důstojně vyhlížející kupa se zrodila dramaticky před 20 až 30 miliony let při bohaté vulkanické činnosti, stejně jako mnoho vrcholů Českého středohoří je čedičovou vyvřelinou (tedy spíše obnaženým zbytkem sopouchu), s výrazným obsahem magnetovce, který v minulosti zmátl nejednu buzolu.
Ještě v 19. století byla hora prakticky holá, bez lesního pokryvu, s porostem původních cenných teplomilných stepních trav a květin. Koncem 19. století byla úbočí hory postupně zalesněna a tradiční pohled na horu s kapličkou na svém temeni vzal za své – stromy ji přerostly.
Rotunda
Románská rotunda na vrcholu Řípu byla obnovena roku 1126 na věčnou paměť vítězné bitvy knížete Soběslava I. proti římskému císaři Lotharovi u Chlumce u Ústí nad Labem. Předpokládá se, že původní stavba byla bez věže a je možno ji datovat k roku 1039, kdy bylo přeneseno tělo sv. Vojtěcha do Prahy a právě tomuto patronu země české byla tato kaple zasvěcena. Zasvěcení sv. Jiří, patronu Přemyslovců, se objevuje až počátkem 16. století.
Stavba je vybudována jako rotunda velmi přesného a umně koncipovaného půdorysu s poloválcovitou apsidou a připojenou válcovitou věží. Postavena je opracovaných opukových kvádříků a pokryta je kamennou krytinou.
Svou podobou se již hlásí k pronikajícím typům podélných kostelů a uzavřela dlouhý vývoj české rotundy, se kterou se v naší architektuře setkáváme již od konce 9. století.
Říp – legenda a skutečnost
Pověst o příchodu praotce Čecha a jeho lidu na Říp zná asi každý a je součástí našich legend, mýtů a pověstí od nejstarších dob. Je zajímavé, jak postupem času – od dob Kosmových, přes Dalimila, Václava Hájka z Libočan až po Aloise Jiráska – se pověst rodila, rostla a košatěla, aby se v době národního obrození stala jedním z nosných pilířů národního uvědomění.
Nutno konstatovat, že první Slované s největší pravděpodobností na Řípu nikdy nestanuli. Slovanské osídlení v české kotlině od 6. století začíná jižněji – v okolí dnešní Prahy a směrem ke Slanému a na Kralupy nad Vltavou a postupně se šířilo, využívajice mnohdy toky velkých řek a v 9. století obsáhlo prakticky celé naše území. Kosmas dokonce ve své kronice neříká nic o tom, že by praotec Čech na Říp vystoupil, to se objevuje až mnohem později.
Pověst v dalších podáních rostla a u A. Jiráska v kontextu národního obrození se stala základem chápání počátků našich národních dějin. Říp se stal symbolem národního cítění, stal se místem mnoha táborů lidu, pořádaných vlasteneckými spolky, byl odtud s velkou slávou vyzdvižen jeden ze základních kamenů národního divadla.
Po roce 1918 se pak Říp stává symbolem znovunabyté státnosti – v roce 1919 se národní slavnosti při prvém výročí vzniku republiky zúčastnilo více než 50 tisíc lidí. V roce 1945 se zde konala 6. července oslava konce II. světové války, na které se shromáždilo na sto tisíc lidí. Poslední opravdu velký tábor lidu se zde konal v roce 1968 u příležitosti stého výročí vyzdvižení základního kamene pro národní divadlo a padesátého výročí vzniku samostatného státu.
A tak se mýtus zhmotnil do podoby hory a ta se vryla do naší národní historie.
Foto: Aktron, CC BY-SA 3.0
