Druhý pád je také bez hranic. Nevypisujeme konkurzy ani výběrová řízení. Členem naší komunity se lidé stávají zkrátka tak, že jsou v naší přítomnosti a stejně jako ostatní – pomáhají celku. Jsme parta přátel, co se chová jako sněhová koule puštěná z kopce.

Co bylo před Druhým Pádem?

Véčko…Géčko…Absolut v Lískovci, pak v Bakalovi, až na Stadec na ulici Kounicova. Hráli jsme tam divadlo pod vedením Tomáše Bernieho Kadlece. Po čase Sokoli (vlastníci Stadecu) přestali snášet naše večírky a my dostali vyhazov. Ať to tehdy bylo jakkoli, byli jsme parta lidí, která hraje divadlo bez divadla.

Bezdomovci přišli do SOMY

Rok jsme se potloukali Brnem a zahráli v Kabinetu múz, tu na Leitnerce, tu na fesťáku... Už jsme ani nedoufali, že se někde uhnízdíme, vzpomínali jsme na staré časy a měli chuť to zabalit. Byli jsme sněhová koule v létě – v prdeli.

Byli jsme bez domova, bez divadla, bez sebe. Byla to zkouška, někdo to zabalil úplně, někdo se trochu vzdálil. Ale jádro zůstalo a hledalo domov. Naděje se objevila, když si nás vzal pod svou kavárnu SOMA – slavný DJ Hárosh!

Při prvním pohledu byly sklepní prostory malé a vlhké – ale byly naše. Změnili jsme jméno na Druhý Pád a začali makat. Rozhodli jsme se, že nebudeme vybírat vstupné a zkusíme vybírat odchodné dobrovolné. Vzniklo divadlo Druhý Pád – bez vstupného!

Růst, rozmach a radost

Kromě místa na naše představení jsme také měli opět kde pařit. Abychom si kalby zpestřili, občas jsme si k tomu pustili nejbéčkovější z béček Bollywoodu – a kamarádi se přidali, tak vznikly Josefovy B-movies Nights. Celou dobu jsme hráli bez vstupného, nájem jsme nějak zaplatili a naše představení se začala beznadějně plnit. Brno Bezhlavě, Bahňáci, Tmavý Obrázek, Městečko Palermo, Spousta diváků chodila domů, protože se zkrátka nevlezli. Když jsme začali dělat na Radkových Supercharádách (stand-up comedy kabaret), které byly všechny "vyprodané", řekli jsme si, že bychom se mohli poohlédnout po něčem větším.

Ačkoli jsme byli absolutně neznámé divadlo z jakéhosi sklepa na Jana Uhra, dokázali jsme vytvořit komunitu lidí, která nás podporuje a žije s námi. Vytvořili jsme si své místo v brněnském undergroundu, ale sklep na Jana Uhra nám byl malý.

Svobodní, dospělí a zodpovědní punkáči.

Byl čas posunout se dál a chopit se výzvy. Odejít z prostoru 50 m2 do prostoru desetkrát většího – to chtělo koule a hlavně pevnou vůli. Ano jsme punkáči – ale kurva pracovití punkáči.

Radek tu sílu v těch lidech viděl, našel nový „poněkud“ větší sklep na ulici Štefánikova 1 a seznámil se se skvělou ženou – majitelkou paláce Bernarda a Samuela Morgensternových, paní inženýrkou Ingrid Hradečnou. Paní Hradečná si nás vzala pod svá křídla a neuvěřitelně nám pomohla. Do sklepa tak přišli Tomáš Bernie Kadlec (finanční ředitel studia Hrdinů), Zbyněk Banán Hanko (majitel značky Love Music), Bohdan Špondr (Centrální Mazací Systémy Špondr) a Radek Petráš (jen komik) a shodli se, že to místo má potenciál…Nakonec se Bohdan a Radek rozhodli zariskovat a nastavili svá bedra. Herci a přátelé divadla Druhý Pád nastavili své ruce a společně se dali do práce.

A tak začal vznikat ArtBar Druhý Pád…čistej punk.