Her Voice Over Boys neboli HVOB. V současné době se dá mluvit o jednom z nejrespektovanějších klubových projektů v Rakousku. A právě tahle dvojice umělců měla v pátek 16. října svou premiéru před pražským publikem. Událost hlásila beznadějně vyprodáno. To už je výhra ještě před začátkem! Nebo snad ne?

HVOB mám ráda. Poprvé jsem je slyšela před rokem na Freefrom festivalu ve Varšavě, kde mě naprosto nadchli. Sice byla jejich účast potvrzena na Colours of Ostrava, ale protože jsem v té době festivalovala v zahraničí (konkrétně na festivalu Melt!, který doporučuji všem), tak jsem se na jejich koncert v naší metropoli těsila jako na podzimní událost snad nejvíce. Jak to tedy dopadlo?

To bylo tak:

HVOB začínají hrát. Mám super místo, hned pod pódiem na straně. První tón mě ale odfoukne o řadu dál. Trošku víc basů, ale nevadí. Hned je mi jasné, že tohle místo nakonec není tak super. "Jé hele, na balóně lidi seděj. To je divný na takovýmhle koncertu sedět, že jo?" říkám svému doprovodu. Pomalu se přesouvám na bezpečnější místo, jen ten pohyb je s každým metrem těžší a těžší.

O půl hodiny později sedíme spořádaně na balkóně. Výhled je tu parádní a zvuk snad nejlepší z celého sálu. Nakonec to není zas tak divný sedět na "takovymhle" koncertu, když je sál narvaný k prasknutí. Zvědavci, kteří chtějí trochu osobního prostoru vykukují z přísálí, a lidé, kteří to prostě asi vzdali, kouří za zavřenými dveřmi nebo pijí na baru.

HVOB ještě hrají přídavek. Má oblíbená ale nezazněla. Koncert končí a já odcházím. Předběhnu frontu lidí čekajících na své kabáty (tímto se jim omlouvám), vypadá to, jakoby chtěli hned všichni odejít. A já se jim vlastně ani nedivím. Moc lidí v jednu chvíli na jednom místě, na dost malém místě. Dojem z koncertu? Žádný.

HVOB mám a budu mít ráda. Hráli dobře, ale bohužel prostor pro jejich pražskou premiéru nebyl zvolen dobře. Tak pro mě jediným milým překvapením zůstává slovenský Bulp. Ten sice neměl narvaný sál, ale zato mnohem příjemnější atmosféru.