Androgynní image a blyštivé kostýmy nepřekvapí na rockové scéně, méně obvyklé už jsou v klasické hudbě. Americký varhaník Cameron Carpenter jednoznačně boří zažité představy. Jeho extravagance jde ruku v ruce s nezpochybnitelnou virtuozitou, napsal o Carpenterovi třeba nedávno deník The New Yorker, a dokonce ho označil za „superstar“.

Sám hudebník trvá na tom, že otevřenost k hudbě pro současné publikum patří - tím míní, že varhaníci se nemohou uzavírat v kostelech. Udržet balanc mezi tzv. moderním a klasickým světem se mu zatím daří. Svědčí o tom i to, že je prvním varhaníkem, který získal nominaci na cenu Grammy, jeho album If You Could Read My Mind na sklonku léta ocenila i porota ECHO Klassik v kategorii Instrumentalista roku.

Cameron Carpenter patří mezi zázračné děti. Hrát začal už ve čtyřech letech a v jedenácti už interpretoval Bachův Dobře temperovaný klavír. Na střední škole upravil pro varhany více než sto stěžejních děl včetně Mahlerovy Páté symfonie a začal psát i vlastní skladby. První desku Notes From Underground natočil v roce 2005, o rok později následovala nahrávka Musorgského Obrázků z výstavy.

Ačkoli má ve světě klasické hudby pověst extravagantního umělce a kontroverzního člověka, nelze mu upřít porci geniality. Pověst nekonformně smýšlejícího umělce završil, když si v Americe nechal na vlastní návrh postavit unikátní digitální varhany, futuristický nástroj v hodnotě 1,2 milionu dolarů. „Varhany jsou nejuniverzálnější nástroj vůbec. Ne kvůli nějaké metafyzické nebo emocionální kvalitě, a už vůbec ne kvůli spojení s křesťanstvím, ale protože jejich historie jde podobnou cestou jako historie klasické geometrie,“ domnívá se.

Právě matematika je podle něho jediným univerzálním jazykem, považovat za něj hudbu je podle Carpentera nedorozumění, které má vliv i na to, jak lidé vnímají varhany. „Jsou velmi zatížené nánosem z devatenáctého století,“ obává se. „Nezajímá mě dostat varhanní hudbu z kostelů, především se já sám chci dostat ven z kostelů. Kostel je nevhodný pro vystupování hudebníka v konkurenčním prostředí, stejně jako třeba vlakové nádraží.“