Čeští hudebníci si dokázali odjakživa vydobýt významná postavení v evropském či světovém měřítku. A vedle světoznámých hudebních skladatelů to byli také mnozí interpreti, kteří se těšili slávě a obdivu za hranicemi našich zemí. Ve druhé polovině dvacátého století a ještě na počátku století současného se mezi ně zařadil také hornista Zdeněk Tylšar, po dlouhá léta sólohornista České filharmonie, v posledním desetiletí svého života potom sólohornista Českého národního symfonického orchestru.

Držitel řady ocenění na prestižních interpretačních soutěžích v Mnichově, Ženevě i na Pražském jaru během svého činorodého života vystupoval sólově s renomovanými orchestry a dirigenty a natočil desítky koncertů pro lesní roh. Tyto nahrávky se pro svou vybroušenost staly příkladem a vzorem pro všechny jeho žáky, ale také pro interprety na jiné dechové nástroje. Stejným způsobem okouzloval svou hrou také jako orchestrální hráč, jenž vždy výrazným dílem tvořil zvuk celého orchestru.

Hold a dík svému profesorovi, který před jedenácti lety všechny překvapil svým časným odchodem, mu složí jeho absolventi a bývalí kolegové. Hrdí na to, že také díky Zdeňku Tylšarovi se výraz “česká hornová škola” stal ve světě pojmem, před kterým se smeká pomyslný klobouk.

ÚČINKUJÍ 

• Členové předních českých orchestrů 
• Absolventi a kolegové Zdeňka Tylšara 
• Lumír Vaněk - fagot 
• Aleš Bárta - varhany