Anna Karenina při setkání s důstojníkem Vronským objevuje své mládí, jež byla nucena předčasně obětovat, když na sebe vzala roli manželky a matky. Je odhodlaná utéct od rodiny, ztratit své pohodlné i svazující společenské postavení a čelit opovržení ze strany bývalých přátel. Její rozhodnutí jí ale spíš než nový začátek přináší deziluzi z opakujících se partnerských vzorců a z mělkosti štěstí, které poskytuje zaslepená honba za romantickými ideály. Konstantin Levin miluje, obává se o budoucnost svého národa, a přestože je plný sil a prostému štěstí nadosah, neustále přemítá o smrti. Příběh Anny a příběh Levina běží vedle sebe, dramaticky se protínají a opět vzdalují jako koleje, které nás unášejí pryč od našich blízkých nebo zpátky domů.

Dramatizace poukazuje na pokrytectví individualistické společnosti, která se zaklíná morálkou, zatímco postrádá základní duchovní hodnoty a nedokáže přímočaře a srozumitelně komunikovat.