Výstava ke sto letům výročí od narození klasika české portrétní fotografie Václava Chocholy představí řadu jeho výtvarně i faktograficky hodnotných fotografií z druhé poloviny dvacátého století. Z rozsáhlého reportážního a dokumentaristického díla budou vystaveny nejen fotografie, ale i korespondence a vzpomínky se zaměřením na okruh Chocholových přátel kolem Adolfa Hoffmeistera, se kterými se setkával na řadě návštěv a vernisáží -  Jiří Trnka, Jan Werich, Jiří Brdečka či Zdeněk Seydl. Výstava tak nabídne možnost setkaní s díly, které jsou dnes řazeny do zlatého fondu české fotografie 20. století. 

Václav Chochola  (30. ledna 1923 Praha – 27. srpna 2005 Praha)

Václav Chochola studoval reálné gymnázium a grafickou školu, při studiích aktivně sportoval a začal fotografovat atletické závody, vedle sportu se postupně zabývá fotografováním divadla a kulturního dění. V roce 1942 se seznamuje s Karlem Ludwigem a Zdeňkem Tmejem, začíná s nimi spolupracovat a působí jako externí fotograf Národního divadla či Divadla na Vinohradech.Ve volné tvorbě je inspirován atmosférou velkoměsta, přátelskými a ​uměleckými kontakty s osobnostmi doby. Svými fotografie volně navazuje na program umělecké Skupiny 42 a její civilní poetiku všedního dne.

Po válce fotografuje první ročníky Pražského jara, řadu sportovních událostí a současně se věnuje také stále fotografování divadelních scén. V padesátých letech spolupracuje se Zdeňkem Tmejem, s knižními nakladatelstvími a s časopisy. V roce 1960 připravuje svou první monografii ve spolupráci s Jiřím Kolářem a v následujícím roce absolvuje tříměsíční pobyt ve Vietnamu, kam je vyslán Svazem československých výtvarných umělců spolu s fotografkou Dagmar  Hochovou. V šedesátých letech také  pokračuje s portrétováním významných českých uměleckých osobností, ale i zahraničních, kteří zavítali do Prahy a při opakovaných pobytech v Paříži vzniká jeho slavná kolekce portrétů Salvadora Dalího.

V lednu 1970 je zatčen po fotografování hrobu Jana Palacha, měsíc držen ve vazbě ve věznici Ruzyň a poté odsouzen podmíněně na pět let. V tomto období fotografuje minimálně a zpracovává fotografický materiál mimo jiné z francouzských pobytů.
V roce ​​1982 se koná retrospektivní bilanční výstava k jeho šedesátinám, kterou sestavuje Jana Reichová a zahajuje Bohumil Hrabal. V devadesátých letech pokračuje v práci na uspořádání a kompletaci objemného archivu pro fotografické výstavy a publikace a vystavuje na řadě samostatných a skupinových výstav.