V inscenaci vzpomínáme na Voskovce a Wericha, a především na Jaroslava Ježka (k němuž máme velký dluh). Inscenace modelově vychází ze dvou představení Osvobozeného divadla, tzv. Silvestrů, které ve třicátých letech pořádalo jako speciální jednorázové atrakce, plné scének, hudebních a tanečních čísel, vždy ovšem s pozvanými hereckými osobnostmi, známými z jiných divadel.