Monumentální struktury obilných sil jsou vizuální dominantou řady českých měst a vesnic. V krajinném pohledu hrají podobnou roli jakou v minulosti představovaly středověké hrady. Když je každodenně míjíme, slouží nám jako podvědomý kompas a měřítko vzdálenosti. Téměř každý si může vybavit některé „své vlastní“ silo v blízkost svého bydliště nebo rodného města. Tyto všedně velkolepé stavby však navzdory své objemnosti disponují určitou neviditelností. Podobně jako obraz nad gaučem nebo strom před domem se i sila postupně vsakují do našeho podvědomí, ztrácí schopnost hrát svou původní roli a slouží jen jako kulisy po hranách našeho vnímání. Lukáš Tofan se ve svém fotografickém souboru rozhodl jim specifickým způsobem onu velkolepost znovu přiřknout a navrátit je zpět do středu našeho zorného pole. Do záběru se pak mimoděčně dostává i jejich bezprostřední okolí, které může být neméně důležité. Více neviditelné než sila samotná jsou snad jen tyto anonymní krajiny, které je obklopují. Mají přitom výjimečnou schopnost vyprávět příběh o současné podobě české periferie, společnosti i této době.

Lukáš Tofan (*1977) je absolventem Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Jeho fotografické projekty často balancují na hraně konceptu, krajiny a dokumentu. Vystavoval po celé ČR, na Slovensku či v Německu. Žije a pracuje v Praze.