Malba je pro Reichela výzvou ke zkoumání jejích hranic a očekávání, které standardně vzbuzuje. Reichelovy práce problematizují současnou praxi globalizovaného a digitalizovaného světa umění, zkoumají vztah závěsného obrazu a jeho rozvíjení v rozličných situacích. Malba prostupuje do dřevěných objektů, recyklovaných „second-handových“ textilií či rozsáhlejších instalačních celků, které rozehrávají malířské tvarosloví v čase a 3D prostoru. Některé situace přesahují až k intervencím do veřejného prostoru, do kterého vnáší moment neočekávanosti, „bezdůvodnosti“. Derivované elementy rozličních mytologií se stávají základními prvky obrazového prostoru a třírozměrných objektů, které jsou zasazeny do environmentu symbolů tržního (post)kapitalismu.