Psal se 24. říjen 1697 a ve staroslavné Pařížské opeře pozvedl své ruce dirigent večera Marin Marais, jeden z největších gambistů historie, aby zahájil premiéru opery L’Europe galante Andrého Campry. Šlo o první dílo specifického francouzského žánru opéra-ballet a Campra s ním hned dobyl barokní Evropu. Mistrně hudbou zkarikoval přelétavé Francouze, rozněžnělé Španěly, žárlivé Italy a prudké Turky. Geniálním způsobem spojil francouzskou a italskou hudbu.

A stejně tak se spojí soubor Les Folies françoises v čele s Patrickem Cohën-Akeninem a pražské Collegium Marianum pod vedením Jany Semerádové, aby připomněli Evropě současné, žel již negalantní, jak tanec a láska kdysi spojovaly a jak by mohly spojovat zase. Vokálních partů se ujmou skvělí pěvečtí sólisté z Francie, USA a Argentiny, v čele se sopranistkami Chantal Santon-Jeffery a Eugenie Lefebvre, tenoristou Aaronem Sheehanem, bas-barytonisty Douglasem Williamsem a Lisandrem Abadiem.

L’Europe galante sestává z prologu a čtyř „entrées“ (čili výstupů): po pastorale s názvem La France, následují komické výstupy L’Espagne a L’Italie a nakonec exotické entrée La Turquie s celou řadou orientálních postav. Prolog opery se odehrává v kovárně bohů, kde jsou právě vyráběny Amorovy šípy. Bohyně lásky Venuše přísahá postavě Sváru (La Discorde), že nejen jí, ale celému světu dokáže, jak mocná je síla lásky a jak triumfální ve všech kulturách a krajích.

Zatímco nestálí, indiskrétní a koketní Francouzi se následně dohadují o záležitostech lásky v prostředí kouzelného francouzského venkova, věrní a romantičtí Španělé zpívají rozkošné serenády pod balkony svých vyvolených. Žárliví, poněkud vychytralí a především nespoutaní Italové rozehrávají své nebezpečné milostné hry v nádherném sále přichystaném na ples. Coby typické turecké prostředí si Campra vybral atmosféru sultánova serailu, ve kterém překrásné ženy usilují o lásku svého velkorysého pána. V závěru opery nezbývá Sváru nic jiného, než uznat svoji porážku a přiznat Venuši její nekonečnou moc nad lidskými osudy a city.