Výstava prezentuje reflektování symbolu a kaligrafie v českém umění.

Tématem výstavy se stávají způsoby výtvarného znázorňování mezilidské komunikace. Při sdělování určitého obsahu hraje důležitou roli komunikace mezi tělem a médiem, přičemž její konotace se v posledních sedmdesáti letech mění a rozdíly mezi nimi pozorujeme především v evropském a asijském přístupu. Odlišná kultura a myšlení, mluvený a psaný projev východních či mimoevropských kultur se často objevují v evropském, respektive českém umění ve formě hry se znaky, slovy a symboly. Výstava představuje jak gestickou malbu a expresivní projevy od šedesátých let po silně vypovídající současná díla, tak i jasně strukturovanou formu záznamu, kde se uplatňují univerzální znaky a kódy.

Většina autorů, zastoupených ve výstavě, navštívila Asii formou studijní cesty, a tamní dojmy ovlivnily část jejich tvorby. Výběr autorů je zároveň ovlivněn sbírkou kaligrafických a lettristických tendencí Východočeské galerie v Pardubicích, do kterých by se současní autoři mohli v mnoha ohledech tvorby zařadit. Výstavou se tak interpretuje ojedinělá mezigenerační komunikace, která ilustruje vývoj symboliky v českém umění s poukazem na nutnost využívání znakovosti u jednotlivých zastoupených autorů.