I ve svém posledním dramatu je autor sám k sobě až podpásově ironický, vykresluje sama sebe coby submisivního snílka, kterému se sice podařilo pohnout světem, ale v posledních dnech své epochy už nepohne ani jediným človíčkem. A přitom v centru jeho politiky stál vždy člověk! Ale i v centru politiky jeho nástupců stojí člověk, jen je to člověk s poněkud nižšími, racionálnějšími, uspokojivějšími ideály… Čechovovská tragikomedie nejhranějšího českého dramatika o lidech, kteří míří vysoko, a o těch, kteří z toho vrcholu již nenávratně spadli.