Nejnovější výstava Rudolfa Sikory (1946, Žilina) je věnovaná ekologické problematice. Sikora ji koncipoval jako naléhavou výzvu všem, komu záleží na budoucnosti naší civilizace a planety, která se podle nejvýznamnějších vědeckých osobností světa dnes nachází v akutním stavu ekologického ohrožení a není daleko od sebezničení.

Autor se už od počátku své tvorby na přelomu 60. a 70. let 20. století věnuje otázkám ekologie, později problematiku ekologie propojuje i s kosmologickými úvahami. Studiem materiálů Římského klubu a publikace Meze růstu (1972), jejíž samizdat získal z Polska, jako jeden z prvních i v širším mezinárodním kontextu pochopil aktuálnost a naléhavost řešení ekologické problematiky. 

Futurologické úvahy a ekologická varování se periodicky objevují v jeho dílech a jsou jedním z leitmotivů jeho tvorby. V současnosti pracuje s formátem takzvaných (eko)komiksů, které vášnivě a často i podvědomě kreslí. Zaplňuje je obrazovými i textovými graffiti, aby je následně prostřednictvím počítače mixoval a dotvořil. Autorskými poznámkami a texty nejednou vstupuje i do svých starších prací a komentuje současný znepokojivý stav naší civilizace. Patří k tvůrcům, kteří s totálním osobním nasazením berou na svá bedra kříž civilizačních a společenských problémů jedince i lidstva. A nepřestává pro ně hledat silné, i když ztemnělé a pochmurné, vizuální metafory. Své varující poselství zároveň příznačně doplňuje o radikální výzvy mocným. Sikorovo umělecké gesto je stále nabité nezkrotnou energií. Člověk pozemšťan v něm neustále pochybuje, nepřestává přemýšlet o smyslu (konci?) naší cesty... Sikora burcuje, nabádá uvažovat a konat všechny, kteří to dokážou. I proto je výstava komplexním ideovým a vizuálním gestem. 

"Náš čas se neuvěřitelně zkrátil, ekologickou situaci dnes pociťujeme jako velké celoplanetární memento – vykřičník, který se nad naší civilizací vznáší," řekl. 
Rudolf Sikora nechce nechat nikoho lhostejným.

#rudolfsikora

Katarína Bajcurová