Zbyněk Sekal (12. 6. 1923 Praha – 24. 2. 1998 Vídeň) patřil k výjimečným autorským individualitám, které se pohybovaly na scéně českého a rakouského výtvarného umění ve druhé polovině 20. století. Výstava v oratoři Domu umění je připravena k jeho nedožitým pětadevadesátým narozeninám a nabízí kontakt s existencionálně laděnou tvorbou svébytného, přemýšlivého a duchovně orientovaného autora.

Reliéfy a objekty Zbyňka Sekala vznikaly v tichu a absolutním soustředění. Přes svou téměř spirituální, souběžně však velmi racionální a promyšlenou podstatu, se podobají japonským zenovým zahradám. Klid, soustředěné ticho a možnost kontemplace z nich činí zastavení v čase a prostoru.

Materiálem pro reliéfní struktury a schrány jsou použité věci a předměty, které již ztratily svůj původní účel, ale dotek lidské ruky je na nich stále patrný. Zbyněk Sekal je sbírá, jemně objevuje jejich původní funkci a opětovně je užívá jako ryze výtvarný materiál. Úzkostlivě střeží jejich půvab a tajemství, některé z nich povyšuje na svátosti ukryté v útrobách schrán, věčných strážkyní.