„Neboj se, je to pohádka, dobře to dopadne!“ Tuhle větu zná každý. Ať už si ji pamatujeme z dětství, kdy nás jí rodičové i prarodičové uklidňovali, když jsme se báli, jak zrovna dopadne příběh, který čteme nebo sledujeme, nebo ji později už sami v roli dospělých říkáme svým dětem. Je na ní cosi uklidňujícího, ale místy i otravného.

Znamená to snad, že přicházíme o pocit napětí a tajemství, když víme, že „to“ nakonec dobře skončí? 

VÍCE INFORMACÍ ZDE