Pro letošní podzim si Alšova jihočeská galerie připravila tvorbu Kateřiny Štenclové z posledních let. Na výstavu lze nazírat jako na volné pokračování Hranice řeči I., která se uskutečnila v Topičově salonu na jaře letošního roku. Kontinuitu lze shledat zejména v prezentaci autorčiny nejnovější práce a již standardně neotřelým způsobem instalace a svérázným zacházením se závěsným obrazem.

Kateřina Štenclová se již od osmdesátých let věnuje výhradně abstraktní malbě. Podstatným elementem její tvorby je barevná plocha vymezená konkrétním geometrickým obrazcem nebo hranou malířského plátna. Ve výsledku strukturálně abstraktní malby jsou složené z barevných ploch, které vytváří určité napětí a dynamiku, což umocňuje i instalace jednotlivých pláten. Ta je koncipována na základě výstavního prostoru. Pracuje tedy se subjektivním vnímáním i s architekturou daného místa. Právě v posledních letech se Kateřina zaměřuje na pojetí horizontál a vertikál, a to nejen v malbě jako takové, ale i v rozměru malířského plátna a již zmíněné práce s architekturou prostoru, jeho zvýraznění či potlačení.

Kombinace výtvarných prostředků a hra s divákovým vnímáním prostoru a barev v případě konečné instalace je poeticky hravá a v základu konceptuální. Na pevném myšlenkovém základu stojí i poslední práce, kde hraje významnou roli i řeč, slovo. Pracuje s termíny, jako jsou fokus, limit absence, relativita či transformace, jež se snaží vizuálně naplnit, následně zkoumá jejich případné rozšíření či různorodost výkladu.

„Ve své poslední práci se zabývám vizuálními možnostmi vyjádření významu slov. Obracím tak zavedený proces obraz pojmenovat a pomáhat odhalit jeho smysl. Vybírám si k tomu cizí, abstraktní slova často používaná v médiích, v odborných a politických diskurzech, slova, která slouží k sebereprezentaci ve společnosti, ale která zároveň mohou souviset s výtvarným procesem. Zajímá mne, do jaké míry je malba schopna nahradit nebo i rozšířit jejich zavedený význam. Tato hra s vizualitou a sémantikou ovlivnila i mé použití výtvarných prostředků (muchláž, zakrývání, otiskování, vymývání, stékání).“

Dalším důležitým momentem Kateřininy tvorby jsou igelitové „ready-mades“, které původně sloužily jako podložka, šablona či matrice pro malby na plátně. Jsou tak jejím dokumentem, záznamem o použití techniky a výběru barev. Igelity autorka komponuje do celkových instalací, kde jejich výběr a způsob prezentace opět reaguje na dané místo.