Výstava v Galerii Nahoře.

Osudem Václava Jírů byl fotoaparát. V šestnácti letech se stal členem fotografického klubu v pražské Nekázance. Od roku 1926 publikoval v tisku, knihách a často i vystavoval. Fotografoval krajinu, sport, akty, divadlo, reportáž i reklamu. Častým tématem jeho tvorby byla Praha. Nejvíc ho však zajímal člověk. Byl jedním z prvních, kteří se již mezi světovými válkami zabývali sociálním dokumentem. Ve 30. letech minulého století se zabýval fenoménem chudoby v české společnosti, čímž se výrazně lišil od experimentálně pojaté tvorby české meziválečné fotografické avantgardy. V roce 1940 ho gestapo zatklo pro odbojovou činnost. Byl odsouzen na doživotí a vězněn do konce války. Po válce se stal členem Svazu čsl. novinářů a v roce 1948 členem Svazu čsl. výtvarných umělců. V roce 1957 Jírů založil a vedl fotografickou revui "Fotografie" a usiloval o to, aby fotografie byla chápána jako umění.  Po roce 1968 musel místo šéfredaktora opustit, ale až do konce života působil v porotách fotografických soutěží a sám organizoval fotografické výstavy.