Ludvík Kuba (1863–1956)  je v českém umění solitérem a jeho tvorba se ve výstavních projektech objevuje zřídka, přestože z něj výjimečně dlouhá umělecká kariéra učinila umělce dvou století.

Po krátkém studiu na pražské Akademii odjel v roce 1893 do Paříže a následně dlouhodobě pobýval v dalších uměleckých centrech přelomu 19. a20. století: Mnichově a Vídni. Jako většina jeho vrstevníků byl ovlivněn impresionismem a secesí, zásadním obdobím byl však pro něho pobyt v soukromé škole Antona Ažbeho v Mnichově v letech 1896–1904, kde se setkal s ruskými umělci V. Kandinským a A. Javlenským.  Od roku 1904 žil ve Vídni, kde působil mimo jiné jako jednatel uměleckého spolku Hagenbund. Čech se natrvalo vrátil až v roce 1911 adalších více než čtyřicet let se věnoval malbě. Do pláten se promítly i jeho další zájmy, cesty podniknuté za sběrem slovanských písní, obdiv k čínskému umění, jehož kolekci vlastnil. Zajímavým tématem v Kubově tvorbě jsou autoportréty, kterým se věnoval nepřetržitě od konce 19. století až do své smrti. Popularitu Kubových obrazů ve 30. a40. letech vystřídalo v 50. letech nepochopení a záměrná dezinterpretace, když byla jeho díla zařazena na přehlídky “nového umění”, kde visela vedle maleb autorů socialistického realismu. Výstava Ludvík Kuba z volného cyklu Počátky moderny představí díla ze soukromých sbírek, jež nejsou běžně přístupná, která mapují zásadní okamžiky v malířově tvorbě od konce 19. století až do 50. let 20. století.