KRIZE SE BLÍŽÍ! NASTAT MŮŽE COKOLIV! Čekám na děti v parku u nádraží. Sám sebe překvapuju tím, jak se na ně těším. Dlouho jsem je neviděl. Protože mě přežijí, tajně je považuju za vyspělejší bytosti. Kromě toho mi připomínají některé moje původní vlastnosti – třeba radost a nepochopitelnou naději, kterou ve mně dřív vyvolával kontakt se světem. Možná, že vedle planetárního vymírání druhů probíhá i vymírání vztahů? Jsme nešťastní, ale ne natolik, abychom se změnili.

Možná stačí dosáhnout určitého stupně prázdnoty… LEPŠÍ JE PŘIPRAVIT SE NA VŠECHNO, NEŽ SE NEPŘIPRAVIT VŮBEC!

VÍCE INFORMACÍ ZDE