Labyrint složený ze sklěněných objektů, průsvitných rolí vznášejících se ze stropu a lepkavých pasáží, je aluzí na nejmenované, ne reálně existující prostředí. V improvizovaném bludišti se střídají obrazy bujících mycélií plísní se zónami vlhkého sterilního prázdna. Toto rytmické vrstvení je asociací na extatický nádech před něčím konečným, co předchází nekonečnému výdechu po užití antidepresiv. Kdesi v dezintegrovaném centru tohoto bludiště poběží hodnotící elegie na nespočet současných, korektních etnografií.

Martina Růžičková a Kristína Jamrichová od 03/2018 pěstují intenzivní vztah. Od 11/2019 pěstují plísně. 02/2020 tyto plísně uschnou.