Úchvatná souhra ruského hornisty Arkadyho Shilklopera s ukrajinským pianistou Vadimem Neselovskym nesporně patří k jazzovým dialogům na nejvyšší úrovni. Potvrdí to i koncert, který proběhne 13. října 2020 ve Velkém sále pražské Novoměstské radnice jako součást dramaturgické řady Jazz Meets World.

Oba mezinárodně uznávaní virtuózní hudebníci se potkávají na pódiích i při nahrávání zatím tří společných desek už dekádu a jejich komunikace neztrácí jiskru. Nijak jim nepřekáží věkový rozdíl jedné generace. A snad ani není třeba dodávat, že paní Hudba je zcela povznesena nad nesoulad mezi politiky jejich rodných zemí.

Lesní roh jistě nepatří k typickým jazzovým sólovým nástrojům, a co teprve roh alpský. Možná i proto je pozice brilantního hráče na oba nástroje Arkadyho Shilklopera (nar. 17. října 1956 v Moskvě) na scéně tak pozoruhodná. I když v hudbě nakonec nejde zdaleka jen o instrument samotný, jako spíše o prožitek, invenci a nápady hudebníka. Toho všeho má ruský hornista a skladatel na rozdávání.

Arkady Shilkloper je u nás dostatečně známý, v Česku opakovaně vystupoval jako člen mimořádně zajímavého world jazzového Moscow Art Tria. Proto připomeňme jeho bohatý profesní životopis
jen stručně. Shilkloperova původní muzikantská průprava byla pochopitelně klasická. Kariéru zahájil v roce 1978 jako člen orchestru Velkého divadla, odkud v roce 1985 přestoupil do Moskevské filharmonie. S rostoucí svobodou v rodné zemi ale jako kdyby ho čím dál více přitahovala volnost jazzové improvizace. Po pádu železné opony se stal prvním ruským umělcem, který vydal desku u stylotvorného labelu ECM. Šlo o nadčasový titul Wave Of Sorrow (1990) v duu s ukrajinským pianistou Mikhailem Alperinem, na který navázala řada dalších nápaditých nahrávek.

Jako místo pro život si Arkady nakonec zvolil kosmopolitní Berlín. Krom vlastních kapelnických projektů hrál a vydával desky s nadnárodními seskupeními Pago Libre či Mauve Trio, na čtyři roky
se stal členem Vienna Art Orchestra. Za sidemana si ho v minulosti zvolili namátkou legendární americký vibrafonista Lionel Hampton, libanonský virtuóz na oud Rabih Abou-Khalil, švýcarský bubeník Pierre Favre či rakouský trombonista Christian Muthspiel. 

Dráha pianisty a skladatele Vadima Neselovského (nar. 8. listopadu 1977 v Oděse) je sice kratší, ale o nic méně oslnivá. V patnácti letech se stal do té doby nejmladším studentem, přijatým na Oděskou konzervatoř. Jako sedmnáctiletého mimořádně talentovaného mladíka ho osud zavál nejprve do Německa, kde se brzy uplatnil na jazzové scéně, a poté přes studia na Berklee School Of Music do USA. 

Právě na Berklee, kde se Vadim mj. podílel spolu se začínající Esperanzou Spalding a Chistianem Scottem na propagačním albu, produkovaném Patem Methenym, si pianistu vybral do svého projektu Generations Quintet samotný Gary Burton. Jako člen Burtonova kvinteta absolvoval Neselovskyi nejprestižnější štace jako Newport Jazz Festival, sehrál se s nastupujícími hvězdami zářivosti Juliana Lage a natočil ceněné album Next Generation (2005). Burton dokonce zařadil do repertoáru několik Vadimových kompozic.

Gary Burton lichotivě vysvětlil, proč vzal pianistu do party: „Nemyslím, že bych kdy potkal improvizátora, který by měl na skladě víc překvapení než on.“ Další žijící jazzový velikán Fred Hersch, který produkoval druhé Neselovského profilové album, sólový recitál Music For September (2013), prohlásil: „Opravdu věřím, že Vadim je jeden z největších pianistů a komponistů současnosti.“

Původně plánovaný jarní koncert dua sice překazila pandemie, nicméně v nadčasovém rozhovoru dvou mimořádných osobností žádné nebezpečí z prodlení nehrozí.