Výtvarnice Sylvie Mikulcová má na svém kontě několik kolektivních a samostatných výstav volné tvorby (př. Pražský salon), tato v Citadele je v pořadí třetí.

Výstava čítá 18 malých koláží ve velkých paspartách.

Slovo autorky k technice jejích dílek: "Hravě, ženskou rukou. Prostě Krajkokraj."

Jakou symboliku si potom nese název Krajkokraj?

"Výstava je mj. spojena s myšlenkou na můj milý kraj Podorlicka a také s kladným vztahem nejen k hravosti, ale i jazyku českému, jak název naznačuje. 

V kraji podorlickém je Vamberk, město krajek, kde již toto řemeslo vniklo v roce 1642, dík hraběnce Grambové. A pak tisíce obyvatel se mu v chaloupkách a domcích věnovaly, nejen ženy, ale i muži a děti, výtvory se vyvážely do celého Rakouska Uherska. Paličkované, síťované, šité, doplňky krojů a slavnostních oděvů, církevních textilií. 

A 4 km od Vamberka je Potštejn, místo mých prázdnin. Ještě za mého dětství tam seděly ženy na zápraží a při sousedském povídání vytvářely ty parády.Vzory měly našpendlené na herduli - tak se ten polštářek pro paličkování jmenuje - a ta seděla na speciálním stojánku. Vznikaly tak krajky paličkované, i ze 30 párů paliček najednou. Klidným podvečerem se pak do zpěvu ptáků nesl uklidňující zvuk ťukajících dřevěných paliček, a spolu s rosou padal až k lopuchům u Divoké Orlice." 

Soubor koláží vznikal z nalezených starých časopisů pro ruční práce, z vydání věnovaných právě krajkám háčkovaným a síťovaným.