Výstava navazuje na projekt Anatomie skoku do prázdna. Rok 1968 a výtvarné umění v Československu, realizovaný v Západočeské galerii v Plzni ve spolupráci s Museem Kampa, který mapoval období od roku 1967 (Pražského jara) do roku 1972 (začátku normalizace) a reakci výtvarníků na toto dodnes zásadní období v dějinách Československa.

Samostatný projekt věnovaný Janu Palachovi (a několika dílům dotýkající se i sebeupálení Jana Zajíce) není reprízou výstavy Anatomie skoku do prázdna, je jejím rozšířením, představí i díla, která reagovala na Palachovu a Zajícovu smrt v několikaletém odstupu. Tyto práce ukazují, že i když se snažila totalitní moc památku na Jana Palacha potlačit, tak ve vědomí společnosti zůstávala stále živá. Kromě vlastních výtvarných děl bude výstava věnovat pozornost i dobové filmové a literární produkci (plakáty, obálky) a hudebním nahrávkám či mluvenému slovu.