Ohlasů činů  Jana Palacha, Jana Zajíce a dalších lidských pochodní je ve všech oblastech umění nespočet. Autoři aktuální výstavy v Museu Kampa se zaměřili na výtvarnou tvorbu, která na protestní sebeupalování reagovala bezprostředně poté, ale i s odstupem dekád. Okrajově je zmíněna i literární reflexe v podobě úryvků z básní na stěnách či hudebně-literárního pásma Kde končí svět – Na paměť Jana Palacha, které si lze poslechnout.

Výstava je rozsahem nevelká, nezahlcuje množstvím exponátů, a o to silnější zanechává dojem. Nejvíce pozornosti hned v úvodu přitahuje koláž Jiřího Koláře s prostým názvem Pocta Janu Palachovi. Kolem ústředního, na proužky rozstříhaného Zrození Venuše od Botticelliho, je umístěn shluk několika parte československých umělců, kteří zesnuli v průběhu zlomových let 1968 až 1969. Vpravo s mírným úsměvem pohlíží Jan Palach překrytý výstřižky z dobového tisku a snímkem ležícího muže uprostřed pustiny.

Jiří Kolář, Pocta Palachovi, 1969, koláž, fototisk, papír na plátně, 100 x 162 cm. Foto archiv Musea Kampa

Samotný akt sebeupálení zobrazuje monotyp Ohnivá pravda od Vojty Nolče, znepokojivá změť plamenů, naznačených obrysů těl a pražských siluet ponořených do cihlově červených odstínů. Jana Palacha těsně před jeho definitivním rozhodnutím zachytil Jiří Sozanský na své bronzové soše Poutník.

Duchovní přesah vyjádřili další výtvarníci zastoupení na výstavě. S posvátností k oběti přistupuje Vladimír Jarcovják, který Palachovu ohořelou kalvu povyšuje na pozlacenou relikvii. Gotický křídlový oltář evokuje triptych Pražská pieta malířky Aleny Koenigsmarkové, na němž Jan Palach představuje ukřižovaného Ježíše Krista v náručí nešťastné Libuše coby Panny Marie.

S palachovským tématem je nejvíce spjat sochař Olbram Zoubek, který je tvůrcem posmrtné masky studentovy tváře i jeho náhrobku, který už v létě 1970 nechali normalizační představitelé odstranit a zpátky byl osazen až o dvacet let později. Kromě něj je v expozici k vidění nadživotní plastika Jan v antickém duchu nebo ponurý reliéf z vrstveného olova Železná opona.

Miroslav Šnajdr, Vzkříšení, 1970-1973, tuš (husí brko), akvarel, akryl, papír, 530 x 730 mm, majetek autora. Foto archiv Musea Kampa

Pozdní práce představuje závěr výstavy s realistickou bustou Jan Palach autorky Vlasty Prachatické z konce devadesátých let či monumentální malbou s názvem Kam až od Tomáše Císařovského z roku 2009, jež zachycuje bezmoc lidí vůči represím režimu, která ostře kontrastuje s použitím duhových barev osmdesátých let. Expozice připomíná také pomníky a pamětní desky. Letos v srpnu by se měl zpřístupnit Palachův rodný dům ve Všetatech. Symbolickým dovětkem je projekce videozáznamů z pohřbu studentů a z tzv. Palachova týdne.

Na motivy těchto činů vznikla i řada prozaických děl, z nichž je zřejmě nejznámějším román Lenky Procházkové pojmenovaný Slunce v úplňku. Nejnovější pohled na významnou osobnost československých dějin nabízí publikace Krátký život Jana Palacha francouzského spisovatele Anthonyho Sitruka. Za zmínku stojí i film režiséra Roberta Sedláčka  Jan Palach z loňského roku.

Štefan Bobota, Náhrobný kameň pre Jana Palacha, 1969, olej, plátno, 123 x 163 cm, soukromá sbírka. Foto archiv Musea Kampa

23.1.2019 | Kristýna Čtvrtlíková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout