Prastaré příběhy o potopě jsou známé z mýtů a vyprávění přenášených ústní tradicí národů Blízkého i Dálného Východu, amerických kontinentů, Austrálie a Oceánie, východní Afriky nebo Islandu. Jak je možné, že se uchovaly na tak odlišných a vzdálených místech světa, přičemž v hlavních rysech se nacházejí společné prvky popisující zkázu dávného kontinentu potopou, kdy k záchraně – přenesení na novou pevninu bylo použito plavidlo. Asi nejznámější verzí tohoto příběhu je hebrejská Noemova archa.
Existují více a méně odhalené tváře historie lidstva, ale celá řada otázek zůstává bez odpovědi: nevíme jak byly postaveny mnohé památky, kde se vzalo hluboké poznání starých civilizací o přírodních zákonech, nevíme, jak dokázali tak snadno a rychle transportovat nebo dokonale opracovávat velmi tvrdé nerosty obrovských rozměrů do podoby nádherných uměleckých děl… Mysl dnešního člověka si jen stěží dokáže představit existenci vyspělé civilizace před tou naší. Mnoho skutečností můžeme popírat nebo se jim bránit, nicméně fakt, že se civilizace rodí, rozvíjejí, ale i „umírají“, musíme už dnes přijmout jako zcela přirozený cyklus, který se týká nejen jednotlivce – člověka, ale také celých civilizací.
Nahlédneme pod závoj minulosti a poslechneme si svědectví, která nám o zmizelé civilizaci a jejich mysteriích, kterou nazýváme Atlantida, zanechal antický filozof Platon či velká filozofka 19. století Helena Petrovna Blavatská.