Téma smrti se dotýká každého z nás. Setkáváme se s ní nějakým způsobem téměř denně, ale skutečně si její realitu uvědomíme až ve chvíli, kdy se dotkne přímo nás nebo někoho z našich blízkých. V těchto chvílích také pociťujeme strach z toho, co se stane, co nám přinese. Je to vlastně strach z něčeho neznámého, protože toho o ní víme velmi málo. Jen to, že každý z nás musí zemřít. Proč se jí tedy bojíme? Proč se tedy bát něčeho, co je nevyhnutelné? 

Tak by nám asi odpověděl Sokrates, známý řecký filozof, který žil v Athénách v 5. století př. n. l. Tento velikán filozofie byl athénským soudem odsouzen k smrti a následně popraven. A přesto i v posledních chvílích svého života všechny uklidňoval a všem vysvětloval, že není třeba se bát. On sám byl výjimečný tím, že skutečně žil dle svých slov, podle toho, co říkal a radil ostatním.  Dal nám nádherný příklad toho, jak díky hlubokému poznání zákonitostí člověka a universa, díky moudrosti a skutečnému filosofickému životu je možné pochopit, že smrt je pouze přechod do jiného světa, na jiné úrovně, možná krásnější a šťastnější než ty, které známe z našeho života. 

Prozkoumáme tedy jeho myšlenky a postoje, protože i nám mohou pomoci podívat se jiným způsobem na nevyhnutelný konec lidské bytosti, pochopit její podstatu, a tak možná prožít svůj život s menším strachem a s větší radostí.