V Osvětimi (něm. Auschwitz, pol. Oświęcim) v Horním Slezsku byl v letech druhé světové války vybudován největší komplex nacistických koncentračních táborů. Osvětim I – kmenový tábor (Stammlager), Osvětim II – Březinka (něm. Birkenau, pol. Brzezinka), Osvětim III – Monovice (něm. Monowitz, pol. Monowice). Tábor Osvětim II se vryl do paměti bývalých vězňů, jejich příbuzných i širší veřejnosti pod svým německým názvem Birkenau, proto jej také používáme v této výstavě. Tábor v Birkenau byl současně táborem vyhlazovacím, mezi jehož obětmi bylo nejméně 1 100 000 Židů.

Od 26. října 1942 do 28. října 1944 směřovaly do Birkenau, s výjimkou dvou malých transportů do Bergen-Belsenu, všechny transporty vypravované
z terezínského ghetta. Bylo mezi nimii 3 792 vězňů, kteří do Birkenau přijeli s transporty Dl a Dm v září 1943 a byli tam zavražděni plynem v noci z 8. na 9. března 1944. Na 3 700 z nich pocházelo z českých zemí. Tato hromadná poprava byla největší masovou vraždou československých občanů v období nacistické okupace. Jejich památce a připomenutí osudu dalších mužů, žen a dětí, kteří prošli tzv. rodinným táborem terezínských vězňů v Birkenau,
je výstava věnována.