České grafické umění má své kořeny v minulých staletích. Mezi nejslavnější patřil Václav Hollar, který dospěl k pozoruhodné přesnosti, jemnosti, citlivosti a velkorysosti projevu. Položil základ české grafické školy, na nějž pak navazovala škola Julia Mařáka a Maxe Švabinského. V roce 1917 založila skupina grafiků Sdružení umělců grafiků Hollar, kolem kterého se soustředila plejáda umělců, jež formovali tvář moderní české grafiky do podoby, která dnes vzbuzuje respekt v evropském i světovém měřítku.

 Druhá polovina dvacátého století se ve výtvarném umění vyznačuje snahou o hledání a nalézání nových směrů a postupů, které by co nejlépe odrážely proměny společnosti i samotného umění. Jejich neúplný výčet zahrnuje novou figuraci, informel, abstraktní umění, lettrismus, koláž, minimalismus, kinetické umění, op-art, pop-art, konceptuální umění, akční umění, happening, instalace, performance, body art, land art a mnohé další směry, proudy a tendence.

Severomoravská výtvarná scéna druhé poloviny dvacátého století měla ve svém středu řadu výrazných osobností, které se výrazně podíleli na vývoji české výtvarné kultury. Jedním z nejvýraznějších představitelů lettrismu je od 60. let až po současnost Eduard Ovčáček. Lettrismus jako umělecký směr se uplatnil zejména v literatuře a malířství. Jako základní výrazový prvek používá písmo. Lettrismus zase ovlivnil umělecké hnutí jako byl například fluxus či konceptualismus. Českými nejznámějšími představiteli jsou vedle Eduarda Ovčáčka Jiří Kolář, Karel Trinkewitz, Jiří Valoch, Josef Hiršal, Ladislav Novák, či Miloš Urbásek. Podobně jako většina těchto českých a slovenských umělců, kteří na přelomu 50. a 60. let vytvářeli specifickou československou tvář umění, také Eduard Ovčáček se později vracel ke konkrétním formám zobrazování. Od poloviny 60. let se zabývá vizuální poezií a písmové znaky (tzv. grafémy) používá k záznamu slov i jako šifry nebo uspořádané sestavy jednotlivých liter. V této době získal secesní kovové raznice písmen, které pak vtiskoval do grafické desky, vypaloval do povrchu papíru a dřeva nebo vtlačoval jako plošné reliéfy do vrstev ručního papíru. Fenoménu a problematice písma se věnuje dodnes. Stal se tak nejdůslednějším českým představitelem tohoto výtvarného směru.

Letrismus byl součástí informelu - umění vyjadřující spontánnost projevu a svobodu. Kompozičně pracuje Informel s nejjednoduššími abstraktními tvary, které expresivně dotváří. Informel je spojován s uměním Art Brut. Umělci čerpali inspiraci ve své mysli. V Čechách je za blízkou Informelu pokládána například zralá tvorba malíře Mikuláše Medka. Výrazným představitelem informelu z našeho regionu je Antonín Tomalík, rodák z Jablunkova.

Výstava ve Výtvarném centru Chagall chce na některé uváděné tendence a především na jejich představitele a charakteristická díla poukázat co nejširším výběrem a široké veřejnosti představit především dvojrozměrné artefakty v grafických a malířských technikách. Na výstavě se tak setkáme s díly Naděždy Synecké, Emanuela Ranného, Dany Puchnarové, Kamily Ženaté, Jaroslava Ruska, Eduarda Ovčáčka, Bereniky Ovčáčkové, Jaroslava Kaisera, Pavla Roučky, Václava Zikmunda, Jaroslava Kováře, Vladimíra Vašíčka, Karla Demela, Ladislava Čepeláka, Vladimíra Suchánka, Naděždy Plíškové a celé řady dalších autorů. Výstava nabídne možnost shlédnout více jak pět desítek grafických děl významných českých autorů: L. Čepeláka, C. Boudy, M. Švabinského, E. Ovčáčka, J. Kristoforiho, F. Buranta, J. Zrzavého, Vl. Suchánka D. Puchnarové, J. Neuwirta, J. Odrášky, P. Hlavatého a mnohých dalších.