Dvojvýstava českých malířek dvou generací představí dva různé přístupy k abstraktní malbě.

Kateřina Štenclová (1959) vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze, prošla ateliéry Františka Jiroudka a Jiřího Karmazína. Štenclová se ve svém díle systematicky zabývá abstraktní malbou, přičemž hlavními výrazovými prostředky jsou jí barva a vztahy mezi jednotlivými barevnými plochami. Maluje na plátno, ale také vytváří působivé instalace z maleb na průhlednou fólii. Tyto obrazy jsou de facto malířským ready-madem, vzniklým během zakrývání podlahy průhlednou fólií. V těchto obrazech se projevuje gestičnost a exprese, která je typická pro její ranější dílo, avšak do hry vstupuje také světlo a působení v rámci instalace v prostoru.

Pro mladou malířku Kristýnu Šormovou (1985) je též typická práce s barvou a hledání jejích výrazových prostředků. Kromě abstraktní gestické malby, která je mnohdy vizuální básní přírody, se Šormová věnuje také pracím na papíře, kde čerpá svou inspiraci v japonské kultuře.