Výstava připomíná dílo libáňského rodáka, malíře Františka Maxe, od jehož smrti v březnu uplynulo padesát let.

Malíř krajin, městských koutů a architekt František Max se narodil 16. 11. 1895 v Libáni.    Po ukončení reálky v Jičíně začal na přání rodičů studium architektury na pražském ČVUT, na které navštěvoval také kreslířský ateliér vedený profesorem Oldřichem Blažíčkem a Adolfem Liebscherem. Současně docházel do ateliéru malíře Jana Preislera na Akademii výtvarného umění v Praze. Po absolutoriu působil jako architekt u pražské firmy Nekvapil. V roce 1935 uspořádal první výstavu svých malířských děl, na které zaznamenal úspěch i u odborné kritiky. Pote se věnoval pouze malířství. Do širšího povědomí publika se zapsal zejména svými obrazy pražských zákoutí. František Max zemřel 18. 3. 1969 v Praze. 

František Max maloval zejména krajiny a pražské uličky, které podával svým nezaměnitelným dynamickým rukopisem. K nanášení barev často užíval malířských špachtlí. Svůj styl si tříbil při svých studijních cestách do zahraničí, avšak nejraději maloval českou krajinu a dnes již neexistující zákoutí Libáně.

Během života uspořádal množství výstav v Praze, Jičíně i v rodné Libáni. Jeho práce zdobily zastupitelské úřady v několika evropských zemích a staly se součástí mnoha sbírek. 

Regionální muzeum a galerie v Jičíně ve své sbírce spravuje 15 Maxových olejů, které budou představeny na chystané výstavě. Soubor děl z našich sbírek bude doplněn o díla ze soukromích sbírek.