Vernisáž výstavy proběhne ve foyer Divadla Komedie.

Existujeme vždy v jisté úrovni hladiny zvuků. V absolutním tichu by nás prý mohl překvapit tlukot vlastního srdce. Zvuky vnímáme selektivně. Některé jakoby pro nás ani neexistovaly. Hladina proudí a vlní se s různou dynamikou podle toho jaké zdroje vstupujících do hry. Šumy i cvrkot jsou nedílnou součástí našich životů.

Podobné je to s vizuálními vjemy. Město obyčejně čteme více jako součet funkcí spíš než jedinečnou abstraktní kompozici či komplexní živoucí strukturu. Červená jednoduše znamená stůj, avšak v pozadí tohoto dílčího vjemu stále zůstává celistvá scéna – sloup světla obarvuje celou situaci semafor nevyjímaje a tak červená utopená ve chladném stínu dávno není červená. Super-barva z nebes míchá lokální barevné škály. Atmosféra chvíle pulsuje na sítnici jakkoliv ve vědomí vjem roztřídíme dle svých potřeb. Stejně bezděčně polykáme šum a cvrkot i vizuální balast. Je v tom poezie.