Dílo Miroslava Machotky, svébytné osobnosti české fotogragrafie, představuje zcela jedinečný a objevný přístup k fotografickému vyjádření. Vybraný soubor černobílých fotografií, které vznikají analogovovým procesem, reprezentuje autorovu práci ze širokého období posledních čtyřiceti let. Přesto je ucelený a jednotlivé fotografie spojují vnitřní vazby.

Autor, bez jakékoliv vnější nebo formální manipulace, pouze výběrem místa, objektů, světla, času a vizuálním spojováním prvků fotografovaného světa své záběry více méně vytváří, v jistém smyslu podobně jako malíř konstruuje abstraktní obraz. Každá fotografie je pak individuálním dílem, které reflektuje nejen podobu městské civilizace, ale rezonuje i s autorovými vnitřními pocity, s nimiž konfrontuje každodennost, banalitu i materialismus svého okolí.

Divák se ocitá na prahu důvěrně známého světa, ten je však zpochybněn a znovu otevřen pro jeho vlastní fantazii.