Galerie Kvalitář s radostí prezentuje nový výstavní projekt Jaroslavy Kadlecové (1987) a Jana Kováříka (1980), dvou absolventů Akademie výtvarných uměnív Praze.

Včetně totožných iniciál spojuje Kadlecovou a Kováříka i společné uvažování o jejich práci, vazba na specifické manipulace materiálu a jeho technicistní charakter nabitý emocionální hodnotou, kterou manifestuje neobyčejně silnou haptičností. Lesk povrchů Kováříkových objektů a maleb Kadlecové přesahuje blyštivé pozlátko, stává se přímou ideovou reflexí umělecké identity.

Pro Kadlecovou je zásadní vazba na modernistickou i současnou expresivní architekturu, která vychází z jejího semestrálního pobytu v Londýně. Obklopena progresivními realizacemi architektonických stars se rozhodla jejich tvarosloví převádět na svá plátna. Hranice malby však zásadním způsobem překračuje, doslova popírá jejich jinak přirozenou dvojrozměrnost a postupným vrstvením barvy jim přidává třetí rozměr. Kadlecová tohoto efektu dosahuje za použití industriálních laků, epoxidových pryskyřic. Právě práce s průmyslově vytvářenými produkty v jejich základním, nepozměněném charakteru je pro ni zásadní. Odkazuje tak k době modernismu a rozvoji užití prefabrikátů. Modernismus reflektuje ve své tvorbě na širší škále odkazů napříč jeho barvitou historií, od konstruktivistů až po Pieta Mondriana.

Jan Kovářík se naopak obrací k přírodnímu tvarosloví, vytváří neobyčejně organické tvary budící do určité míry až jisté znepokojení. Variace jejich pohybů jsou neukončené, pozastavené, jakoby byly sochařskými fotografiemi, statickým zachycením jinak dynamického procesu, děje, rozvoje. Zároveň vzbuzují dojem čehosi nepozemského. Mohou sloužit jako mobiliář pro cizí nelidské organismy, mohou být samotnými živoucími bytostmi zkamenělými sochařskou prací. Kovářík svou volbou povrchů evokujících přirozené materiály, konkrétní druhy hornin, vytváří silné pnutí mezi přírodou a její nápodobou, její interpretací prostřednictvím lidské imaginace.

Zájem o řemeslo je další společnou rovinou jejich práce. V době, kdy klasické médium propadá všeobecné interdisciplinaritě a konceptu, Jaroslava i Jan zůstávají průkopníky nových tvarů klasické malby a sochy jako samostatných tvůrčích disciplín.

Pro Kvalitář je JK 2x dalším rozhodným tahem v ohledávání mladých talentů a jejich prezentace ve specifických spojeních.