Na tisíc hříchů jedněm projde snadno, druhé jen jeden přivede až na dno.

Žádná ze Shakespearových her nemá v českém překladu tolik odlišných názvů jako Measure for Measure (doslovně Míra za míru), kterou uvádíme v překladu Martina Hilského pod titulem Něco za něco.

Na českých jevištích se hrála také jako Veta za vetu, Oko za oko či Půjčka za oplátku. Podle profesora Hilského, který se účastnil i jedné z našich čtených zkoušek, prostupují celou hru dvě základní divadelní situace. Ta první je spjata se starozákonní odplatou a ve starších překladech ji představuje „veta za vetu“ či „oko za oko“, ta druhá je založena na směně zboží a peněz, spíše však na úplatcích a obecně korupci jako funkčním systému, a ve starších překladech je to „půjčka za oplátku“.

Hra, v níž Shakespeare ukazuje, jak člověka dokáže proměnit moc, je i svým způsobem jakýmsi rozvedením dvou jeho sonetů (sonety číslo 94 a 129), které vznikly krátce před napsáním hry. Hluboce procítěné hamletovské verše o smrti nám pak připomenou, že hra vznikala v sousedství velkých tragédií Othella a Krále Leara.