V jemném ale podstatném napětí mezi fotoalbem a sbírkou fotografií. Fotografické cykly Jána Šipöcze vznikají stále častěji přivlastněním cizího nalezeného materiálu, jeho selekcí i transformací, která nastává pohybem souvislostí, zaostřením na zvolený detail i novým autorským zásahem.

To osobní je odosobňováno zaměřením na ryze výtvarné kvality snímků a do cizích kompozic se vkrádají osobní vzpomínky.

V instalaci získává plošné médium povahu objektu – hmotného otisku čehosi podstatného z naší neinscenované reality.