Téma - Jak je z názvu výstavy patrné, leitmotivem jsou různé konotace a vlastnosti motivu okna. V koncepci výstavy jsem však na hlavní, "velké" téma rezignoval a formoval ji jako souhrn dílčích témat, dílčích příběhů, často se vzájemně propojujících jak motivicky, tak ve způsobu přístupu k nim.

Cesta, Zastavení

Ukázalo se však, že tím, co ostatní motivy nejvíce spojuje, je motiv cesty. Cesty prostorem i časem, cesty konkrétní, její vyjádření zobrazující i významově skrytější, cesta k sobě a v sobě. Z tématu cesty přímo vyplývá vztah cesty a zastavení, míst a předělů. Zastavení může být vnímáno v několika rovinách, jako „bezdůvodné“ zastavení v místě, v situaci, jako ulpění stopy, respektive jako ustavení místa; ustavení přítomného nebo zpřítomnění minulého. Zastavením je vlastně také „zastavení nad dílem“ a samotný obraz, jeho ne/samozřejmá existence, která nás snad zároveň ubezpečuje o existenci „věcí“ i nás samotných.

Důležitou souvislostí cesty je také téma proměny měnícím se kontextem, tedy např. v případě „opakování“ vybraných artefaktů v novém sousedství. Instalace proto nebude sledem samostatných expozic jednotlivých vystavujících, ale bude se snažit utvářet vzájemné souvztažnosti obsahové i „formální“. Výstava snad je specifickým příběhem, cestou. A příběhem je i samotný prostor obrazu, jeho „čtení“.

Okno, Závěs

Za předěl můžeme pokládat také motiv okna. Okno svým způsobem propojuje i „předěluje“, a například záclonou nebo závěsem také zakrývá. V řadě vystavených artefaktů je skutečně možné vysledovat, že něco odkrývají, ukazují, či naopak skrývají, že mohou být výrazem něčeho neviditelného nebo i nepřítomného, dočasně nebo věčně nedostupného. Okno je svým způsobem médiem, prostředníkem komunikace (např. v obrazech Zvěstování P. M. je prostředníkem mezi „nebeským a pozemským“).

Okno svojí povahou a také svým geometrickým tvarem (řádem, vymezením) navíc odkazuje k obrazu. Nikoli k jeho iluzi či iluzívnosti, ale k jeho konkrétní fyzické existenci; okno je předmětem.

Předmět, Věc

Dalším motivem – a v našem případě tématem – je věc, předmět, nádoba a její (chybějící?) obsah. Vztah uvnitř a vně, opět vztah skrytého a zjevného, vnějšku a „prázdnoty“ uvnitř, má svůj ekvivalent právě v motivu nádoby, „…není většího divu nad pouhé bytí věcí v prostoru.“ (Vincenc Kramář)

Příběh

Určitým dílčím tématem jsou také příběhy autorů, v této chvíli bych chtěl připomenout Svatopluka Otiska a Jana Steklíka, kteří byli ve výběru od počátku, a kteří v loňském roce zemřeli.

Několika tématy a také autory se výstava vztahuje k místu, tedy k Jihlavě a jejímu okolí (Mahler, Toufar; Jirousová, Hejda, Jirous, Doležal).

Obraz jako věc

Dílčím tématem výstavy je vztah autonomie obrazu a obrazu jako zobrazení, mezi zobrazením věci a obrazem jako věcí, tedy poukázáním k jisté objektovosti tradičního obrazu, respektive k takovým jeho autonomním vlastnostem, které podporují jeho předmětnost, případně iluzi předmětnosti např. vztahem k formátu nebo specifickou artikulací prostoru.

Poezie

Integrální součástí koncepce výstavy je poezie, konkrétní básně, které se různým způsobem vztahují k tématu výstavy, a v instalaci budou dány obsahově i vizuálně na roveň ostatním vystaveným artefaktům.