Tragikomický příběh o přátelství dvou starých a zapomenutých herců, kteří spolu tráví čas ve starobinci, kde vzpomínají na své lásky, úspěchy i prohry, nenaplněné sny a na „prchavý svět divadelního života.“

Hrají:

Eda – Alois Švehlík
Ruda – Stanislav Zindulka

"Říkal jsem si občas, že musím taky jednou napsat něco jako ‚konverzačku‘. Jenomže tento typ her nemám moc v oblibě. A tak, kdybych už něco takového přece jen napsal, muselo by to být z prostředí, které trošku znám, o lidech, které jsem jakž takž poznal a muselo by to být i trochu smutné. A tak nakonec z toho vyšlo – jak jinak – divadlo," popisuje vznik hry Arnošt Goldflam.

Hru postavenou víc na slovech než na obrazu poprvé uvedlo brněnské Hadivadlo v roce 2004, kde si vysloužila nominaci na Cenu Alfréda Radoka. Podle autora jde o bizarní a poněkud groteskní kousek; protagonisté zastávají dvojí přístup k životu a vzniká zde spor, jak se k divadlu i k životu vůbec postavit. Je rád, že pro něj získal právě Švehlíka se Zindulkou. „Oba tomu textu rozumí natolik, že by mě vlastně ani nepotřebovali,“ dodává.

„Ředitelská lóže je téměř ve všech divadlech. Je to místo, kde ředitel sedává a disponuje jím. Herci se tam často dívají před představením, protože je zajímá, kdo tam sedí. V tomto textu existuje v jistém metaforickém přenesení,“ vysvětluje Zindulka.