V kolaborativních pracích Filipa Dvořáka a Martina Kolarova (HastagNike, Galerie Jelení, 2015; Mlčení Bouře, Atrium, 2017) jsou iniciovány volné interpretace a formálně-významové hry nad různými projevy přírodních sil a dynamických živlů, které se kodifikovaly v různých kanonizovaných tvaroslovích dějin západního umění. Inspirační potenciál nacházejí nejen v excesivním barokním principu, ale pole výrazu nalézají také v jazyce reklamy, identitách popkultury a formálních tendencích současného vizuálního umění. V systematickém rozpracovávání expandujících strategií obrazového formátu rozvíjejí své niterné úvahy prostřednictvím často až podvědomé sítě emocionálních asociací, které se snaží „zpomalit“ a tím letmo zahlédnout v různých materiálových řešeních. Vzniknuvší archaizující a efemérní atmosféry jsou zapouštěny do prostoru technologického strojového vyhotovení, které bývá doprovázeno již jen základními malířskými gesty redukovanými na minimální jednotku výrazu.