Malířská tvorba Aleše Zapletala vychází z jeho často filosoficky či analyticky založeného myšlení, kterým odkrývá existenciální otázky nejen člověka, ale také především malby samotné. Zapletalova zobrazivá a figurativní malba často odkazuje na známé filosofické poučky, apropriuje příběhy národní literatury, odvolává se na modernistickou tradici.

V diplomové sérii obrazů Earthworks se Zapletal odvolává na land-artová díla Roberta Smithsona a pomocí krajiny, architektury a zvířecích figur vytváří narativní scény plné provázaných aktérů.

Obrazový formát se pro Zapletala stává jakýmsi prostorem „muzeální prezentace“, displejem, který v jednom čase předvádí ve svých vitrínách fragmenty různých civilizací, odlišných jak časem, tak i samotným druhem. Hmota je zde viděna v nových souvislostech, tradiční figury přejímají formy z jiných epoch, nebo se rovnou stávají malířským gestem.