Henri Chopin, Ladislav Novák

„mluvím, a tedy jsem
mluvím, mluvím, mluvím
kde jsem? odkud jsem? kam jsem?
bloudím svým vlastním hlasem
tápu svým vlastním hlasem 
stoupám svým vlastním hlasem 
klesám svým vlastním hlasem 
klopýtám svým vlastním hlasem
padám svým vlastním hlasem 
létám svým vlastním hlasem 
krvácím svým vlastním hlasem 
uplývám svým vlastním hlasem 
mizím svým vlastním hlasem 
jsem jenom to, co a jak mluvím“

Zkapalnění matematika Descarta a jeho další agregace v kapalném skupenství
Ladislav Novák, 1968

Poetry Passage#5 L'esprit des poètes officiels et crochus navazuje na předchozí Passage nazvanou I Am the Mouth, přičemž rozvíjí významy v souladu s rozechvělým hlasem z videa Agnieszky Polské. Na závěr svého dramatu Vox Clamans in Deserto se Jean-Luc Nancy odvolává na Paula Valéryho a jeho chápání vztahu mezi jazykem a hlasem: „Jazyku dává zaznít hlas, nikoli naopak.“ Proto podle básníka i filozofa platí, že „ryzí poezii definuje hlas“. „Hlas předchází jazyku,“ pokračuje Nancy, „je výsostnou imanencí jazyka v pustině, v níž dlí duše dosud osamocena.“ A svou esej korunuje definicí hlasu jakožto citu, z něhož pramení Druhý: „Hlas volá z Druhého samu duši. Tak jí prošlapává cestičku, avšak ještě ji nenechává, aby se usadila. Tomu se naopak vyhýbá. Nepovolává duši, aby se slyšela, ani aby slyšela jakoukoli rozpravu. Pouze volá, což znamená, že duši rozechvívá, probouzí. A duše v sobě probouzí Druhého. To je hlas.“