Theodora Wilhelma Rozálie Němcová (1841 – 1920), které doma říkali Dora nebo též Bohdanka, byla v pořadí třetím ze čtyř dětí Boženy Němcové. Přestože od dětství trpěla tuberkulózou mízních uzlin, lidově nazývanou krticemi, přežila o mnoho let všechny tři bratry. Samotářská a uzavřená bytost se celý život vyhýbala oslavám své matky a k výpovědi o jejím životě ji přiměl jičínský profesor Lelek až v r. 1912. Milena Štráfeldová napsala podle korespondence Boženy Němcové se svými dětmi rozhlasovou hru. Otevírá v ní prostřednictvím její jediné dcery jiný a mnohdy nečekaný pohled na tuto slavnou českou spisovatelku.

...„Musím konečně nakrájet to zelí!“ říká si celý večer Dora N., bývalá učitelka v Jičíně. Dnes se k tomu ale ne a ne dostat! Pod nůž se jí pořád pletou vzpomínky na její matku, Naši Slavnou Spisovatelku. Proč se jim tak dlouho vyhýbala? A proč nesnáší pohled do zrcadla? A jaké to vůbec bylo, žít pod jednou střechou s Boženou Němcovou, ve studeném pokoji, kde vlhkem zplesnivěla i postel? Možná se to ale ani dnes nedozvíme, protože Doře N. zkrátka není do řeči...

Režie: Adam Skala
Hrají: Marta Falvey Sovová
Scéna: Dorota Březinová
Kostýmy: Dorota Březinová
Hudba: Petr Macháně
Premiéra: 17.10.2014