Kamila Ženatá vyzvala osm umělkyň a jejich dcery ke generačnímu dialogu, který zkoumá emoční odkaz jejich rodů. A.1 HYB4 Galerie se proměnila v byt rozdělený do několika pokojů – a v každém z nich se odehrává příběh, který vytvořila „rodinná sestava“ autorek. Jsou to záznamy vzpomínek, mapy krajiny vědomí a nevědomí, abstrakt emocí a snů, zpracovávání rodových příběhů a linií předávaných z generace na generaci ženami: babičkami, matkami, dcerami, vnučkami…

Děje, události, vzpomínky a emoce vytvářejí paměť rodu, jsou sociální a emoční mapou prorůstající napříč generacemi; jsou sedlinou v podložích našich životů.

Trauma způsobuje zranění, která nabírají podobu konfliktních a destruktivních sil. Dialog a komunikace, ale také to, co lze nazvat vědomou prací s tématem, jsou prostředky, které mají moc transformovat energii rodových linií a přenastavit předávané vzorce. Trauma sice člověka i společnost rozpojuje, zároveň má ale ohromný potenciál propojování.