VYJÍMATELNÉ ROZŠÍŘENÉ POPISKY V ČERNOTISKU PRO SLABOZRAKÉ

Úvodem o haptické expozici
Národní galerie Praha vlastní početnou sbírku odlitků středověkých děl. Z nich byla vybrána více než desítka děl, která názorně dokládá stylovou proměnu sochařského tvaru od románské doby až po pozdní gotiku. Výběr zřetelně ukazuje, jak se v průběhu staletí měnil přístup sochařů ke ztvárnění náboženského obrazu i každodenní reality. Vystavený soubor zachycuje v kopiích kamenosochařská a řezbářská díla. Originály některých z nich i po staletí zůstaly na místech, pro která byla vytvořena. Tak je tomu například u portrétních bust z pražské Svatovítské katedrály či krásnoslohé Plzeňské madony. S jinými se dnes můžeme setkat v galerijní expozici.

Úvodem o gotickém sochařství
Gotický sloh má své kořeny ve Francii a k nám přicházel zprostředkovaně zvláště přes Porýní v polovině 13. století. Středověké sochařství bylo v raném období úzce provázáno s architekturou. Sochy byly umísťovány vně i uvnitř. Často zdobily portály a předsíně, v interiéru byly na konzolách, sloupech a pilířích, doplňovaly výzdobu oltářů. Později se sochy stále častěji uplatňovaly i mimo architekturu, s tím souvisí proměna jejich formátu a rozmanitost použitých materiálů. Kromě kamenosochařských děl, vypracovaných zpravidla z opuky či pískovce, se dochovalo množství řezeb ze dřeva. V českých zemích se používalo nejčastěji dřevo lípy, vzácněji ovocných stromů a jehličnanů. Dřevořezby, ale i některé kamenné sochy byly zpravidla opatřeny barevnou úpravou ⁠–⁠ polychromií.