WENZEL GRUND (CH) – klarinet

CLAUDE VILLARET (CH) – dirigent

FILHARMONIE HRADEC KRÁLOVÉ

Ludwig van Beethoven (1770-1827): Coriolan, předehra op. 62

Jan Václav Stamic (1717-1757): Koncert pro klarinet a smyčce B dur

                                                          Allegro

                                                          Adagio

                                                          Poco presto

---------přestávka-----

Otmar Mácha (1922-2006): Rapsodie pro klarinet a orchestr

Wolfgang Amadeus Mozart (1756-1791): Symfonie č. 33 B dur, K 319

                                                                           Allegro assai

                                                                           Andante moderato

                                                                           Menuetto

                                                                           Allegro assai

Koncertní klarinetová literatura, kterou i mnozí hudebně vzdělaní lidé vymezují jmény Stamic -Kramář -Mozart, čítá v období předklasickém a klasickém, tj. zhruba mezi lety 1730 až 1830, více než 200 skladeb. Téměř polovina z nich připadá autorům českého původu. Zvláštní obliba klarinetu přinesla jeho postupnou expanzi do oblasti orchestrální, komorní i sólové hudby. Sté výročí narození významného a všestranného skladatele Otmara Máchy je tak příležitostí konfrontovat jednu z jeho koncertantních skladeb z konce 20. století s průkopnickým dílem Jana Václava Stamice. Příležitost prezentace tohoto vývojového oblouku byla svěřena švýcarskému klarinetistovi českého původu, Wenzelu Grundovi. Vyhledávaný sólový a komorní hráč je známý díky své dlouhodobé spoluprací s českými umělci a orchestry. Stamicův koncert je typickou ukázkou rané vývojové fáze nového stylu, skladebného druhu i emancipujícího a technicky se rozvíjejícího nástroje. Objevují se v něm jak kontrastní hudební myšlenky, tak i nárůst virtuozity. Máchova Rapsodie má podobu jednověté vnitřně strukturované skladby s vypsanou kadencí před závěrečným dílem. Zdůrazňuje zvukové a barevné složky díla. Klarinetové jádro večera je uvedeno Beethovenovou předehrou k tragedii H. J. von Collina o odbojném generálovi. Na závěr zazní Mozartova Symfonie B dur č. 33 z r. 1779, která vznikla krátce po skladatelově cestě do Mannheimu, Mnichova a Paříži, kde náhle a nečekaně zemřela jeho matka a on byl nucen vrátit se zpět.