Rossiniho Lazebník sevillský je jednou z nejúspěšnějších operních komedií. Zásluhu na tom mají nejen chytlavé melodie, ale také skvělá Beaumarchaisova předloha, v níž poprvé představil důvtipného sluhu Figara a jeho pána, hraběte Almavivu. Na rozdíl od Mozartovy neméně slavné Figarovy svatby, kde se obě postavy dostávají do vzájemného konfliktu, zde stojí bok po boku, aby pro hraběte dosáhly vytčeného cíle – krásné Rosiny.

Gioachino Rossini platí už přes dvě stě let za jednoho z nejslavnějších operních skladatelů a je možné, že by tomu tak bylo, i kdyby napsal právě jen Lazebníka sevillského. S jeho vznikem a premiérou jsou spojeny snad všechny možné legendární peripetie, které provázejí nemálo činoherních a operních kusů. Opera musela být napsána rychle, nastudována ještě rychleji, zhudebněna byla již několikrát použitá předloha, premiéru postihl neúspěch a skandál atd. Viděno zpětně a se znalostí osudů jiných děl, jsou to zřejmě nejlepší předpoklady pro následný úspěch. Už čtyři roky po premiéře v římském Teatro Argentino v roce 1816 uvedlo Lazebníka v německém překladu pražské Stavovské divadlo. O premiéru v češtině se tamtéž zasloužil v roce 1825 autor mj. nápěvu české hymny, skladatel a dirigent František Škroup, který později přivedl poprvé na české jeviště mimo jiné také díla Wagnerova. Na repertoár Prozatímního divadla se Lazebník sevillský dostal hned v jeho první sezoně a odtud pak přešel i na jeviště Národního divadla, kde byl až dosud uveden ve více než deseti inscenacích.

Nejnovější inscenace byla svěřena režisérce Magdaléně Švecové, autorce jedné z nejdéle hraných inscenací Prodané nevěsty v historii Národního divadla a rovněž Figarovy svatby, oceněné mimo jiné na japonském turné v roce 2019. Kostýmy navrhla renomovaná výtvarnice Kateřina Štefková, autorem scény je David Janošek, pozoruhodný talent české scénografie posledních let. Hudebního nastudování se s chutí ujal hudební ředitel Opery Národního divadla Jaroslav Kyzlink, známý nejen svižnými tempy, ale také citem pro jevištní dění.

Opera je nastudována v italském originále a v představení jsou použity české a anglické titulky.