Josef Žáček přichází s novým cyklem obrazů poprvé po pěti letech od své velké výstavy v Galerii hl. m. Prahy. Pod názvem Surrogate nabízí výběr ze své nejaktuálnější tvorby, kterou vymezuje zkoumavý pohled na lidské tělo, vnímané bez nánosu soucitu a sentimentu.

Hlavním tématem nové výstavy malíře temných forem Josefa Žáčka (1951) je tělo vnímané jako organický nástroj oproštěný od soucitu a sentimentu. Záměrně při tom volí technicistní vidění, takže obrazy někdy připomínají negativy, rentgenové snímky nebo screening ultrazvuku. Posiluje tím jejich analytickou stránku a jeho práce je možné vnímat jako diagnostiku reality. Žáček je hlavně pozorovatel, který se snaží vyhýbat emocím, ale ani tak u něj tělo není zbavené tělesnosti. Má symbolický potenciál a je spojené i s neprvoplánovou trochu chladnou erotikou. Přestože se obrazy z posledních pěti let bezprostředně netýkají pandemické zkušenosti, jsou spontánně aktualizovány dobou, která jim dává další rozměr.