Vyprahlí lidé na výstavě světového malíře rozdýchají Žižkov Vernisáží v pondělí 12. dubna od 17 hodin zahájí malíř Hesham Malik unikátní umělecký projekt, který chce znovu zpřístupnit kulturu zdarma a všem na Parukářce Když odlétal před čtyřmi roky Vladimír Gregůrek na dovolenou do Indie, ještě netušil, jaký neuvěřitelný příběh tím začíná.

V provincii Goa byl opakovaně okouzlován barevnými a mnohovrstevnatými obrazy malíře Heshama Malika. Příběh jako z bolywoodského filmu Tehdy poprvé majitel hospůdky Parukářka, mecenáš kultury, obdivovatel a sběratel umění pocítil, že by se rád o tuto zkušenost podělil i s ostatními lidmi v Čechách, ale nedařilo se mu umělce vyhledat. O několik let později náhodou Vladimír narazil na Heshamovo umění v Praze. A to doslova, když kolem něj projela historická tramvaj, kterou malíř použil jako protest proti nekonečnému lockdownu kultury po celé zemi. Umělcovým úmyslem bylo trochu zlepšit náladu ve společnosti. Minimálně v tomto jednom případě se mu to podařilo. Vladimír Gregůrek oslovil Heshama Malika, aby společně mohli sdílet jeho umění s lidmi, jejichž cesty prochází Prahou 3. Vyprahlí Pražané Ve výstavě Vyprahlí její autor Hesham Malik ve svých obrazech pomocí fragmentů zachycuje sbírku světů, jedinečných bytostí, které nám jsou představeny na naší národní vlajce. „Pokud budeme poslouchat tyto jedinečné příběhy, tak „osobní se stává politickým“. Tyto intimní portréty nám umožňují uvažovat o sobě teď a tady, dohromady a společně. Jsem rád za tuto příležitost díky blízkému přátelství, které spojilo podnikatele s umělcem,“ doplňuje Vladimír.

V různých částech Prahy 3 bylo vytvořeno více než 50 ručně malovaných portrétů, na kterých Hesham vylíčil pocity lidí s veškerou možnost diskrétností, sebedůvěrou a elegancí. Každý obrazem je příběhem a jejich sbírka tvoří jednu velkou vzpomínku na pomíjivá setkání a společný život lidí žijících v Praze. Téměř všechna díla na Parukářce budou poprvé společně prezentována jako jakási fermata této doby nejistoty, vytvořena v době deprese, hněvu a potlačování. Umělec se vrací zpátky k jednoduchosti a snaží se nahlížet na současné umění v novém světle. Portréty jednotlivých lidí splývají s českou vlajkou, která prochází procesem zkázy. Park Parukářka Parukářka je poměrně obyčejný rozlehlý park. Nachází se v Praze na žižkovském Vrchu svatého Kříže mezi nedalekým Vítkovem a Olšanskými hřbitovy. Má parkovou až lesoparkovou úpravu. Kromě legendární undergroundové hospůdky zde návštěvníky lákají dětská hřiště, agility park pro výcvik psů nebo veřejná místa pro grilování. Z parku je překrásný, ale téměř neznámý výhled na Prahu. Hospůdka na Parukářce S 276 metry je mírně vyšší než Vítkov a o 50 metrů nižší než Petřín. Starousedlíci toto místo často nazývají „Na Křížku“. Údajně tu kdysi bývalo popravčí místo, ale tuto nedoloženou informaci někteří historici popírají. Poprvé tu nechal postavit dřevěný kříž František Xaver Šafl v roce 1822. Později kopec koupila Amálie Eckhardová, která kříž nechala v roce 1846 vysvětit.

Karel Čapek napsal o tomto místě téměř před stoletím: „Nejsou tam ani pece, ani kříž;, je tam nevalná tráva, vykotlané a rozežrané svahy a hlavně žižkovský lid. Je to nahý, sedraný a příkrý hřbítek, tak trochu lomy, trochu dětské hřiště a v pozdních hodinách ledacos „jiného“. Nic z toho už ale neplatí, park je krásným, přívětivým a oblíbeným místem nejen lidu žižkovského. Ke všemu kulturnímu životu pořádanému v této lokalitě přispívá svou pohostinností i občerstvení, které je označováno přízvisky legendární, kultovní hospůdka. Konají se tu koncerty kapel různých stylů, hrají zde písničkáři, hraje se pouliční divadlo, přednáší poezie, promítají se zde filmy, pořádají výstavy a další akce pro širokou veřejnost, veškeré společenské dění je pro návštěvníky zdarma, bez výběru vstupného, a účinkující si považují za čest vystoupit na Parukářce bez nároku na honorář, tzv. „za pivo“. Tato tradice trvá již více než 20 let.