Představení inspirované výtvarným a literárním dílem Bruna Schulze. Alegorie katastrofy, falešná mytologie, nahota, fetiš a smrt. A na konci v samotném ohnisku katastrofy pohled nejistých andělských očí.

SPITFIRE COMPANY amp; WARSAW MIME CENTER - 13. MĚSÍC / REQUIEM ZA BRUNA SCHULZE

Představení inspirované výtvarným a literárním dílem Bruna Schulze. Alegorie katastrofy, falešná mytologie, nahota, fetiš a smrt. A na konci v samotném ohnisku katastrofy pohled nejistých andělských očí.

Divadelní a taneční akce jsou propojeny s originální hudbou Jana Kučery komponovanou pro známé hudební těleso Epoque Quartet. 13. měsíc s podtitulem Requiem za Bruno Schulze je koncert pro smyčcový quartet a divadlo v jednom.

„13. měsíc / Requiem za Bruna Schulze z dílny Spitfire Company je strhující cestou do zákrut lidského podvědomí. Jedná se o emoční exhibici, která do sebe jako tornádo nemilosrdně vtahuje i diváka.“ Jakub Novák, Aktuálně.cz, 31. 5. 2012

„Vytváří tak atmosféru, která láká, ubíjí i provokuje. Jistě to není podívaná pro každého, u některých diváků může vzbuzovat i odpor. V každém případě tato koláž fascinujících živých obrazů zůstává dlouho v paměti.“ (Jana Soprová, Příběhy smyslné touhy, MaPa 16)

„Máme co do činění s cestou do tunelu hrůzy, jakých je plno ve veselých maloměstech. Jenomže místo do tunelu s monstry vjedeme do hlavy Bruna Schulze.“ (Ola Koehler, 13 měsíc, Gazeta Polska)

„Jde především o akt vynalézání nové taneční řeči, nových slov, významů a jejich vazeb. Tato nová nezvyklá řeč dává starým archaickým mezilidským situacím, ano i erotickým, nové významy.“ (Nina Vangeli, Taneční panorama, Český rozhlas)

„Je to vize antihumanistického světa, ve kterém se tělo dostává na úroveň zboží připraveného k masovému prodeji. (…) Tvůrcům náleží uznání za odvahu při revizi Schulzova díla.“ (Agata Tomasiewicz, Schulz bez skořice, e-teatr)

„Režisér a autor scénáře Petr Boháč si z vykloubené atmosféry fantaskních Schulzových próz vybral kromě motivu ambivaletního vztahu syna a otce především svá oblíbená témata: perverzní erotiku, fetišismus či krutou a trochu groteskní mocenskou přetlačovanou mezi zástupci obou pohlaví.“ (Vladimír Mikulka, Ve světě smyslné poddajné hmoty, Respekt)

„**** a půl přidávám za koncert (ne hudební doprovod!) smyčcového kvarteta, o němž jsem nepsala, ale je pro celkové vyznění inscenace podstatný. Bez něj by pochmurnost i prazvláštní rozvernost inscenace nevyzněly tak silně.“ (Lenka Dombrovská, iDN)

„Neopomenutelnou složku tvoří i hudba. Živé provedení skladby Jana Kučery 13. měsíc s podtitulem Requiem za Bruna Schulze v podání smyčcového uskupení Epoque Quartet v mnohém znásobuje požitek z představení, které ač je možná kontroverzní, je důkladně promyšlené, přesvědčivě zahrané a kompaktní. Působivé a dech beroucí.“ (Daniela Zilvarová: „Spitfire Company koketující s Bruno Schulzem“ Taneční aktuality, 16. 10. 2012)

Spitfire Company Spitfire Company je umělecká skupina zahrnující fyzické, experimentální a taneční divadlo. Mezi charakteristické znaky tvorby patří kladení důrazu na fyzické jednání na jevišti, experimentování s novými divadelními prostředky, existenciální rovina postav, snaha o propojování různých žánrů a hledání nových vizuálních podnětů.

„Skupina Spitfire Company patří beze sporu k nejzajímavějším a nejoriginálnějším tvůrcům fyzického divadla v České republice.“ (Marta Harazimowicz, Nový prostor)

„Za čtyři roky své dosavadní existence vyprodukovali na desítku inscenačních projektů a stali se jedním z nejvýraznějších – a možná i nejvýznamnějších – představitelů současného fyzického/pohybového divadla a performing arts u nás.“ (Vladimír Hulec, Divadelní noviny)

„Spitfire Company patří k nejvýraznějším domácím skupinám na pomezí fyzického divadla a „alternativní“ činohry v nejširším slova smyslu. quot; (Vladimír Mikulka, Respekt)